Tuhle vzpomínku nastartoval Schumacher. Lyžujeme třetí den v Chamonix. Mokrej sníh, teplo a inverze. Chodil jsem kvůli inverzi v zimě do venkovního v Podolí. Nad tebou slunce, skočíš po hlavě z namrzlý hrany pětky a vzápětí se zaboříš do mlhy nad horkou hladinou. Dva světy s neostrou hranicí. Modrá a do ní vpitá bílá, život a do něj se vkrádá smrt. Jak chcete. Je poledne, cestou nahoru byla ze sedačky vidět krásná hospůdka s venkovní terasou. Dáme pivko, máchne Karel hůlkou před sebe. Tak jo. Rozjedem se, pár obloučků a lyže se zaboří do mlhy. Z kámošů se staly barevný šmouhy. Přibrzdím a před sebou uvidím rozpláclou alpskou chalupu. V té mlze je jak akvarel od Gergényiho, co mi visí v práci nad stolem. Sjezdovka se stáčí doprava. Vyjedu ze značení, prošlápnu si vlnku před terasou a budu machrovat kde se couraj, těším se. Najdu se u stolu na terase, v hlavě mi hučí obří ventilátor a přede mnou stěna z oroseného skla. Za stěnou se blíží jednovaječná dvojčata, chvíli vedle sebe, pohyby naprosto synchronizované, pak zase v zákrytu za sebou. Stěna se odmlžila a já rozeznávám obrysy značně nesympatický ženský. Vyndavá z kapsy pidibaterku a svítí mi do očí. Do levého a do pravého. Jedna pidibaterka a dvě pidibaterky. Mozek se mě snaží vrátit do reality. Začínám rozpoznávat spolustolovníky. Co mi ta bába chtěla? ptám se. To je anglická doktorka, přišla si tě zkontrolovat, odvětí Petr. Co je to za blbost otočím se k Milošovi. No vona chtěla volat vrtulník, když jsi tak chrčel a vyvracel bělmo. Už tasila mobil, ale začal jsi dejchat a Petr jí to rozmluvil. Nakecal jí že jsme vodolný, z Čech, že si nalitej a že to zvládneš. No pane jo, proto sem všichni čuměj. Opilec z východu. A proč jsi vůbec vyjel z trati? ptá se Miloš. Vžyť ho znáš, je to magor na to Karel. Napětí z nich padá. Měli strach. O mě a o svá rozhodnutí, jsou to kámoši. No jen jsem si chtěl prošlápnout tu vlnku abych tu byl dřív, namítám chabě. Jo tak vlnku jo? Tak se otoč! Pomalu se otáčím. Sedm metrů ode mne se tyčí žulová spárovaná opěrka. Je dobré čtyři metry vysoká a na její koruně vzrostlý smrk. Jak jsem ho levým bokem míjel, tak to bylo to poslední co jsem si pamatoval.Tak Šumi přestaň chrčet, koukej vstát a z mlhy na slunce!
Žádné komentáře:
Okomentovat