Paralelní slalom

Víte co to je paralelní slalom? Postaví se z tyček trať a vedle rovnoběžně druhá, stejná. Jedna modrá, druhá červená. V 1. kole jedete červenou a soupeř modrou. V druhém si to prohodíte. Nižší součet časů vyhrává. Odjeli jsme se ženou a psem na 14 dní do malého rodinného penziónku. Je začátek podzimu, ráda chodí na houby, běhat moc nemůže, bolí ji záda a ani jí to nebaví. Mě zas nebaví ty houby ikdyž se k nim zatím ohnout můžu. Ví, že tu budu pobíhat, ale chce být aspoň občas se mnou a se psem. Má to tak ráda. Ve středu u snídaně objevím v místním tisku, že se v Radovesnici běží v neděli Rádobyvesnický škrpál. Pojedu tam, je to kousek odsud říkám ženě. Ani neprotestuje, má mě ráda a ví že jsem bez závodů jak na trní, je běžecká sezóna. Do jedný jsem zpátky, říkám jí v neděli ráno. Udělám smaženici až přijedeš. Dostala pusu. Zaparkuji na návsi u kostela, terén tu neznám jdu raději na výklad trati. Trasa je uzavřený okruh, od startu poběžíme po okresce, po dvou kilometrech zahneme do lesa. Bude tam pořadatel. Je to úzká stezka do kopce, pro jednoho, označená červenými fáborky. Na kopci, u velkého dubu, náš směr kolmo přetne značená cesta. Dáme se po zelené doprava až na rozcestí s modrou, dále po modré opět doprava a ta nás dovede až do cíle, vysvětluje vysportovaný sympaťák. Já poběžím s vámi, snad vám stačím a navedu vás, zubí se. Normálně se mi to nestává, ale dal jsem si ráno dvojitou kávu a snad litr čaje a už na silnici vím, že budu muset. Zahneme do lesa. Na singlteru to nejde, ale na kopci je to neodkladné. Zahlédnu dub a zelenou, pokračuji ještě 20 metrů v původním směru, abych byl z dohledu. Konečně, už to fakt nešlo. Otočím se a vracím se na cestu, proti sobě zahlédnu ještě několik opozdilců. Jak to říkal? U dubu doprava po zelené. Cesta se klikatí v mlází, trochu znejistím, žádný běžec přede mnou. Ba ne támhle už se míhaj barevné postavičky s čísly na zádech a tady doprava odbočuje modrá. Zařadím se spokojeně do strakatého hada. Proběhnu cílem, dostanu rozlévanou kofolu s tatrankou, číslo si mám ponechat. Sednu si na lavičku, pak si na ní lehnu a pak už nevím o světě. Když se probudím, nikde nikdo, vesnice se vrátila do všedního života. Ach jo, třeba jsi byl na bedně a ty zaspíš. Jdu ke kostelu pro auto. Tam je vymydleno, jen prázdná zámkovka a já parkuji na asfaltu rozpomínám se. No jo maj tu dva kostely, musím ho najít. Už jsem prošel ves křížem krážem, to není možný. Jsem se vzbudil na Marzu? Proti mě babča s košem jablek. Dobrý den. Kde tu máte druhej kostel? Nemůžu ho najít. Tady byl vždycinky jen jeden, ale máme novýho faráře, pana Kalouse, ten vám umí kázat..No to určitě ano, když máte tak krásný kostel. Jsou to tady Radovesnice žejo? Radovesnice? vykulí oči. Ty jsou půlhodinky po týhle silnici, tohle je Lhota. Fakt Mars, nebere mi to. Pěšky? ujišťuji se. Některé sousední vesnice bývají slepené, třeba tam bude ten druhý kostel. Autem! Vždyť je to skoro 30 kilometrů, vyvalí oči podruhé. A kratší cestu byste neměla? To musíte támhle k lesu a u Hájků doleva. Jo díky, nashle. Odtamtud jsem přiběh, uvědomuji si. Nedá se nic dělat ještě jeden závod, tentokrát začne po modré. Když doběhnu k dubu, ještě tam visí pár červených fáborků. Hm doprava to bylo, ale z druhé strany, jsem úplně blbej. Seběhnu ke kostelu, vlezu do auta a vylovím mobil z kaslíku, pět nepřijatých hovorů, volat už nemá cenu budu u ženy za 10 minut. Co jí řeknu až opět uslyším o své nezodpovědnosti? Budu mlčet, to by pochopil jedině Paroubek. Ten co se zná s Marťanama. V úterý mi přistane u prahu místní plátek. V rubrice sport se píše, že hasiči z Radovesnic pořádali tuto něděli terénní běh a druhý pak Sokol Lhota. V přiložených tabulkách je u mého čísla uvedeno diskvalifikován s poznámkou  nedoběhl do cíle, u toho radovesnického a diskvalifikován, neproběhl startem u toho ve Lhotě. Tam navíc chybí i jméno. Přijde mi to líto. Proběh jsem dvě kola! Červené a modré, tam a zpět. Sice bez soupeře, ale diskvalifikace? Rychle házím noviny do koše, kdyby to žena četla, kdoví o čem by přemýšlela.