sobota 18. ledna 2014

Odbíjená

Ne nebojte se, nebude to Viewegh, je to jiný příběh. Scházíme se s přáteli přes zimu jednou týdně v místní tělocvičně na odbíjené. Klasická školní s ribstolemi a koši na basket.Je hodně malá, s nízkým stropem, ale na naše pinkání stačí. Nejde o žádnou uzavřenou výkonostní partu. Když se objeví někdo nový, hraje s námi, zapinká si, přijde příště anebo třeba už vůbec. Objevil se tam hubený, obrýlený, vysoký chlapík. Když někam přibude někdo koho neznáte, podvědomě či vědomě ho zkoumáte a snažíte někam zařadit. I já se ho snažím prozkoumat a zařadit. Pozdravil, na obě zápěstí si namotal elastický obvaz a místo sálovek si obul  běžecké minimalistické boty. Máš něco s rukou? navazuji kontakt. Ne jen si zpevňuji zápěstí, odvětí. Měl jsem ho zařazeného - běžec. Hra začala. Marek přes bloky zasmečoval, náš nový neznámý se rozeběhl, švihnul pravou paží, aby míč vybral, ale špatně uvázané obinadlo se uvolnilo, volný konec si chlapík nohou přišláp, paže se zastavila. Další krok, fáč povolil, napružená ruka se vymrštila a plnou silou trefila míč. Míč nabral rychlost, odrazil se od stropu, pak od země, znovu doletěl téměř ke stropu a... propadl košem. První koš v dějinách odbíjené! Válíme se smíchy po podlaze, zatímco on v tichosti sundavá obinadla a věší je na ribstole. Nakonec se vzchopíme a pokračujem ve hře. Příjem a nahrávka našemu neznámému. Vyskočí, napřáhne se a...bohužel míč míjí. Nohy se přehoupnou za dělící čáru a brada se zachytí do oka sítě. Tělo se zhoupne, dopadne na zem a on se hlavou udeří zátylkem o parkety. To se nedá. Opět se válíme smíchy. Chlap ale nevstává. Jdu k němu. Není ti něco? Ticho. Leží na zádech jak prkno. Dostávám strach. Hej prober se! Nic mi není, jenom se strašně stydím, hlesne. Čas popošel. Chlapík s námi pinká bezmála tři roky, nepravidelně ale vytrvale. Vyklubal se z něj bezva parťák. Pořídil si sálovky a hodně se zlepšil. Já nikdy nebyl smečař, spíš nahrávač, blokař už vůbec, jsem také spíše běžec. Budu  aspoň blogař? Bojím se, že netrefím text či gramatiku a švihnu se zátylkem o virtuální podlahu. Že se mi vysmějí a z téhle blogařské party s hanbou vypískají. Ale já chci vydržet a taky se zlepšit! Slibuji si, že sem na blog budu docházet aspoň občas, ale vytrvale. No uvidíme..

2 komentáře:

  1. Ty jsi rozenej blogař :o) Víš co mi lidi tuhle psali, když jsem měla tu svou krizi: píšeš si to pro sebe, o nic nejde. Tak to tak ber. Piš si to primárně pro sebe. A pokud ti sem někdo zabloudí (a já tomu pevně věřím), je to bonus navíc.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemusíš si vyčítat, že jsi mi do toho namočila. Nemám žádné ambice, teď to píši hlavně proto, že mi to baví. Sám se divím že hrát pexeso s písmenkama je tak zábavný, lepší než skrebl. A to potvrzuji, že to čteš je opravdu takovej bonus navíc. Ten závěr odbíjené byla jen drobná úvaha a sebemotivace.

    OdpovědětVymazat