Vžycky se mi líbil triatlon, ale neměl jsem vytrvalost a vůli, bylo by to fiasko. Vytrvalost mám už lepší, tak že bych ho přece jen zkusil? Asi ne, mám katastrofální plávání. Navíc mi tam s mojí žábou kraulisti umlátěj. Listuji na netu: hele terénní duatlon, co to je? Běh, kolo, běh. No rok běhám a každé normální dítě jezdí od pěti na kole, to bych snad dal. Triatlonisti maj svůj svět, uzavřená, ale příjemná komunita fanatiků. Jedinej sport, kde se závodí na čas i v převlíkání a přezouvání. Pořadatel mi hned otypuje a dává raději přednášku. Tohle je depo, najdi si své číslo, pověs tam kolo a igelitku. Až sem po prvním běhu dorazíš, přezuješ se do treter, kolo vytlačíš támhle k té pásce, pak teprv nasedneš a pojedeš. Až se sem vrátíš po kole, kolo sem zase dotlačíš, pověsíš ho, přehupsneš do běžeckýho a po druhém běhu už jen protneš cíl. No na modní přehlídku jsem si nic nevzal, boty mám jedny. Vemu igelitku, dám do ní hrst suché trávy, aby nebyla tak splasklá a pověsím ji ke kolu. Dnes jí už nebudu potřebovat. Je odstartováno. Blížím se k depu s číslem na zádech. Jaký mám vůbec číslo? Bez něj nenajdu svý kolo! Zbytečná starost. V depu je pouze jediné, musí být moje. Než se vyhrabu z depa nikde nikdo. Nikde nikdo ještě pět kilometrů. Konečně na obzoru postavička. Dokonce se přibližuje. Dojíždím slečnu jak z titulní stránky cyklistického časopisu. S tretrami barevně sladěný přiléhavý dres, přilba do kapky, samostmívací brýle proti slunci, těžko to bude její první duatlon. Dokonce jí předjíždím! Zavěšuje se za mne. Krajina se otevře, viditelnost na 15 kilometrů a na kole široko daleko nikdo. Za mnou se ozve: hele jedeme blbě. Zastavím a otočím. Skláníme se nad jejím mobilem s mapou. Před pěti kilometrama jsme měli uhnout doprava lokalizuje místo kde jsem se zbytečně kousnul, abych jí ujel. Najdeme odbočku a plkáme o všem možném, závod pro nás skončil. Na rovince je to dialog, který ve stoupáních přechází v její monolog. Svorně se blížíme do druhého depa. Většina závodníků už je v cíli. Než se napiji, má souputnice už dávno vyrazila do druhého běhu. Doběhnu otráveně do cíle. Dívčina nese svým přátelům druhou rundu rumu. Všichni se baví na její účet. Jdu se jí omluvit, že kvůli mě zakufrovala. Za to přece nemůžeš, je to moje blbost. Hele a jak to že tak rychle běháš a na kole ti skoro stačím? já na to s hrdostí v hlase. Hlouček okolo ní se neskutečně baví. Víš těsně než jsi mi dojel jsem píchla, zalepit to nešlo a přihlížející pořadatel mi nabídl své kolo z marketu, váha snad sto kilo a navíc nepřehazovalo a skoro nebrzdilo. Ale stejně si dobrej, v tvým věku..Dík za milej doprovod. Tak takhle je to. Zalil mi ruměnec studu a tiše jsem se odplížil.Ty se s ní znáš? ptá se udiveně vedle stojící pořadatel. No asi vlastně jo, proč? odpovídám zmateně. Je to loňská mistryně republiky v triatlonu! Tak to vidíte mistryně a milá holka. Tak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat